Akční nabídky
 Čep stupačky Pionýr
99,- Kč 118,- Kč
 Čep stupačky Pionýr
99,- Kč 118,- Kč
Novinky a akce e-mailem
Chcete od nás dostávat novinky přímo na svůj e-mail?
Tato stránka je chráněna službou reCAPTCHA. Zjistit více.
Informace získané prostřednictvím Google reCAPTCHA podléhají Pravidlům ochrany osobních údajů a Smluvním podmínkám společnosti Google a používají se všeobecné bezpečnostní účely (nepoužívají se na přizpůsobenou reklamu společnosti Google)

Výroba motocyklů v Československu

Úvod Motocykly v číslechVýroba motocyklů v Československu

    Od výroby prvního motocyklu u nás, uplynulo už více než 100 let. Za tuto relativně dlouhou dobu vzniklo a v drtivé většině zaniklo více než 130 výrobců cestovních motocyklů, od velmi malých firem, až po skutečně velké. Úplně prvním motocyklem, vyrobeným ještě za Rakouska-Uherska, se stal v roce 1899 motocykl Laurin&Klement, nesoucí název Slavia. Mladoboleslavská továrna byla ve výrobě motocyklů velmi úspěšná, dobyla i velkých úspěchů na poli sportovním, když například roku 1905 na jejím stroji zvítězil Václav Vondřich v tehdy nejslavnějším závodě motocyklů Coup Internacionale des motocyklettes, každoročně konaném ve Francouzském Dourdanu, který lze z dnešního pohledu označit jako závod o titul mistra světa. Přesto továrna L&K ukončila výrobu motocyklů a nadále se věnovala již jen výrobě automobilů, nesoucích po spojení se Škodovými závody od roku 1925 značku ŠKODA.

     Ještě za trvání monarchie do roku 1914 vzniklo ke třem desítkám dalších výrobců motocyklů. Z významnějších lze jmenovat Orion, Torpedo, Walter, Perun, Vulkan. Každý typ motocyklu vznikal obvykle v počtu jednotek až desítek, výjimečně několika set kusů. Šlo tehdy o velmi drahé a luxusní zboží, dostupné jen úzkému okruhu obyvatel.

     V meziválečném období pak vzniklo na devadesát dalších značek. Výroba motocyklů všech variant zažívala velký rozmach. Prosadit se na trhu nebylo vůbec jednoduché. Důvodem byli zejména na počátku třicátých let nově vzniklí velkosérioví výrobci značek Jawa, ČZ a Ogar, kteří si díky cenové dostupnosti i dobrému servisnímu zázemí získali širokou klientelu, čemuž menší výrobci nedokázali konkurovat. Z dalších známějších značek období si připomeňme Čechii, Pragu, Premier, Itar nebo Bekaamo. Technicky se jednalo jak o vlastní konstrukce, tak i o licenční výrobu. Tak ostatně začínala v roce 1929 i Jawa, která se v roce 1936 stává naším největším výrobcem.

     Produkce motocyklů v Československu rok od roku narůstala od několika set až po v letech 1938 a 1939 cca třicet tisíc kusů ročně. Pestrost typů byla obrovská, originalita konstrukcí a kvalita výroby byla velmi vysoká, na světové úrovni. Politický vývoj v Československu po 2. Světové válce přinesl motocyklovému průmyslu v konečném důsledku těžké rány. Znárodňování v roce 1945 a zejména po roce 1948 přineslo zánik naprosté většiny značek a soustředilo výrobu do podniků Jawa a Česká zbrojovka (v roce 1945 změněn název na České závody motocyklové). V roce 1947 se začaly motocykly nově vyrábět v pobočném závodě znárodněné Československé zbrojovce Brno v Povážské Bystrici, toho roku přejmenované na Povážské strojárne, n. p. Zde vznikaly motocykly nových značek a vlastních konstrukcí Manet a Tatran a od roku 1955 zde byla zahájena výroba malých motocyklů Jawa 50 Pionýr, koncepčně vyvinutých v Praze. Produkce byla později doplněna o Jawu 90 a v roce 1971 mopedy Babetta. Posledním, čtvrtým výrobcem jednostopých vozidel v Československu se na krátké období mezi lety 1957 až 1964 stal národní podnik Velo Stadion v Rakovníku, kde vznikaly oblíbené mopedy Stadion S11, S22 a S23. Motory pro ně dodával Motor, n. p, České Budějovice.

     Soustředění prosperujících výrob do několika továren a přechody význačných konstruktérů do těchto znárodněných podniků (Ing. Jan Walter – ČZ, Jaroslav Walter – ČZ, Jaroslav František Koch – ČZ, Ing. Zdeněk Michl – ČZ, Josef Jozíf – Jawa, Ing. František Bartuška – Jawa, Vincent Sklář – Jawa a Povážské strojárne, Vladislav Vlk – Motor) přineslo vývoj nových konstrukcí a nárůst vyrobených strojů. Výroba se tak od tisícových počtů po osvobození dostala na vrchol v roce 1960, kdy dosáhla takřka 400 000 kusů nových motocyklů. Ovšem potom následoval pozvolný pokles. Po válce až do roku 1989 bylo podle dostupných údajů vyrobeno více než 6 000 000 jednostopých vozidel. Většina jich byla exportována do 120 zemí celého světa, zejména pak na východní trhy. Největším odběratelem byl Sovětský Svaz, který odebral více než 2 000 000 kusů. V Československu samotném bylo nejvíce jednostopých vozidel registrováno v roce 1964 – cca 971 000 kusů.

     Na konci padesátých let bylo na trhu přibližně 20 typů motocyklů, od mopedů, přes skútry od malých padesátek až po velké motocykly, kdy vrcholem byla čtyřtaktní Jawa 500 OHC. Její výroba však byla bez náhrady ukončena již v roce 1959. Pro výrobu složitých strojů nebyl v plánech centrálního hospodářství prostor. Navíc v polovině šedesátých let přišla řada ústředních rozhodnutí, majících pro motocyklový průmysl v Československu význam prvního hřebíku zaraženého do rakve. Byla zrušena výroba mopedů Stadion a Jawetta, skútru Čezeta, jakož i z něj odvozené nákladní rikši. Skútr Manet S100byl sice nahrazen silnějším provedením s pojmenováním Tatran S125, jeho výroba však byla ukončena v roce 1969. Tak z Československého portfolia jednostopých vozidel zmizel i tento oblíbený typ.

     Koncem šedesátých let již motocykly na bázi populární kývačky zastarávaly. Vyspělé země o jejich dovoz postupně ztrácely zájem. Nicméně se vyvíjely nové zajímavé čtyřdobé stroje, které by krok s nastupující konkurencí držely. Veškeré naděje na šanci vyrábět opět moderní motocykly však vzal počátek sedmdesátých let. Vše bylo zastaveno, funkční prototypy rozebrány, do továren přestalo být investováno. Bylo rozhodnuto, že nadále se budou vyrábět pouze dvoutaktní stroje, jejichž masívní odbyt byl možný pouze na východních, nebo rozvojových trzích. A tak se jen kosmeticky modernizovaly již přes dvě desetiletí staré koncepce československých motocyklů. Tyto kroky se o dvacet let později ukázaly pro náš motocyklový průmysl jako pečetící.

     Sedmdesáté a osmdesáté roky minulého století byly ve znamení naprosté stagnace vývoje a labutí písní kdysi tak ve světě úspěšných československých motocyklů. Podniky sice stále vyráběly motocykly ve velkých množstvích, ale na vyspělých trzích se od nich očekávalo víc, než motorizovat obyvatelstvo. Továrny, do nichž nebylo investováno zastaraly a výrobní a technologické procesy zůstaly na úrovni šedesátých let. Přesto v osmdesátých letech vzniklo neutuchajícím, spíše soukromým úsilím konstruktérů poměrně velké množství např. čtyřdobých prototypů moderních motocyklů. Do sériové výroby se však žádný nedostal. Nejenom že nebyl zájem ze strany vedení, ale hospodářství podniků i státu samotného bylo příliš vyčerpané a na investice umožňující zavedení moderních výrobních prostředků nebylo. Když pak v roce 1986 Sovětský svaz výrazně snížil počty odebíraných strojů, byla perspektiva našich tradičních výrobců, produkujících již jen technicky zastaralé typy motocyklů víceméně beznadějná. Neexistoval jediný stroj, který by byl připraven do výroby, který by šlo úspěšně ve velkém vyvážet alespoň na rozvojové trhy a jenž by navázal na kdysi tak úspěšné a moderní motocykly nesoucí štítek Made In Czechoslovakia.

     A tak po roce 1989, navzdory všemožným snahám o uvedení nových typů motocyklů na trh, již bylo pozdě. Svět na nás třicet let nečekal. Výrobní technologie, obchodní a technické zázemí výrobců ve světě bylo zcela jinde. Z výrobců dnes funguje pouze Jawa, ale její produkce není technicky ani početně nijak zvlášť zajímavá. Uplatnit se dokáže jen na nenáročných trzích. A tak je bohužel jisté, že slavné dny, kdy naši výrobci udávali směr vývoje cestovních motocyklů, kdy Československo bylo jednou z motocyklových velmocí, jsou skutečnou a nenávratnou historií.

 
Copyright 2015 - 2021 © makarmoto